Zajímavosti o svátcích

Slavit či jinak připomínat svátek je obvyklé hlavně v Evropě a Latinské Americe. A to zejména v katolických a pravoslavných zemích. V některých zemích může mít i větší význam než narozeniny (některá území v Plsku). Slavení jmenin/svátků vychází z katolické praxe uctívání svatých kdy svatý (nebo i blahoslavený)) je připomínán v jeden den v roce, v naprosté většině případů se jedná o den jeho smrti. Na druhé straně každý věřící dostává při křtu jméno (odtud „křestní jméno“), které nejen označuje, jak se má „jmenovat“, ale je současně je i volbou jeho osobního patrona, průvodce a životního vzoru. Na to se často zapomíná a je proto dobré si to při výběru jména uvědomovat. Proto, když církev slaví památku daného svatého, slaví jej i ti, kdo nesou jeho jméno, neboť je to den jejich patrona. Bývá zvykem dávat při křtu i jmen víc. V některých katolických zemích se přibírá další jméno i při biřmování (např. v Česku; v Itálii naopak tento zvyk neznají). Při oslavách je zvykem nositelům jména popřát a případně je i obdarovat. V českém kalendáři je u každého dne uvedeno většinou pouze jedno jméno, v polském zpravidla jména dvě.